Rozhovor s Marianem Jelínkem

Jedním z řečníků, kteří vystoupí na Konferenci Ven z krabice – STAŘÍ PSI A NOVÉ KOUSKY, která se koná 26. března 2015 v Praze a 21. dubna 2015 v Brně, bude PhDr. Marian Jelínek.

Marian Jelínek je hokejový trenér, manažer, specialista na  motivaci a mentální koučink a bývalý osobní trenér Jaromíra Jágra. Na téma psychologie sportu sepsal již řadu knih a získal doktorát z  filozofie. Jsme velice rádi, že naše pozvání na konferenci přijal a těšíme se na jeho příspěvek na konferenci.   

Přečtěte si krátký rozhovor s panem Jelínkem, který hovoří o změně vnitřního postoje, komfortní zóně a nových kouscích, které můžou, ale nemusí být vždy příznivé.

Pane Jelínku, připadal jste si někdy jako starý pes?

„Celý život je o poznání, o prožitcích, o změnách, o neustálém pohybu...! Z určitého pohledu si můžeme připadat jako „starý pes“ stále. Dnes a denně na nás život chrlí zrychlujícím se tempem soustavně nové informace a poznatky. A na nás jen záleží, jaký k této dynamice zaujmeme vnitřní postoj. Jak se rozhodneme! Mohu na situaci koukat jako „starý pes“ a říkat si: „Ach jo, zase něco nového, co mě tlačí k výstupu z mé komfortní zóny“. Anebo to přijímáme jako součást vývoje, evoluce, sebezdokonalování, sebepoznání a potom si jako „starý pes“ nepřipadneme nikdy, neboť výstupy z komfortní zóny a případné přijetí nových věcí se stává součástí našeho každodenního života. Cítit se jako starý pes či nikoli, je naše vnitřní volba!“

Povedl se Vám v poslední době nějaký skutečně „nový kousek“?

„Součástí mé profese je snaha získat z hráčů maximální výkon. Je to cesta hledání a na takové cestě jsou „nové kousky“ doslova nutností. Zákonem již zmiňované evoluce je neustálá změna. Pokud zůstáváme u „zaběhnutých“ stereotypů, které v současné době fungují, je to jakési pasivní čekání na dobu, kdy to přestane fungovat. A pak přichází zákonitě změna skoková, razantnější, revoluční, která je daleko bolestivější. „Nové kousky“ někdy výkon zlepší, ale někdy nás mohou zavézt i do slepé uličky. I to je však důležitou součástí na cestě k lepším výsledkům, výkonům a úspěchu. V případě, že se však nechám úspěchem „uchlácholit“ a přestanu „nové kousky“ vymýšlet a zařazovat do tréninku i do života, je jen otázkou času, kdy začne výkon stagnovat – ne-li se horšit. V takovém případě je důležité budovat tzv. „asymptotický efekt“, neboli mít „dynamický, pohyblivý cíl“, kdy si přirozeně a soustavně hledáme nové a větší cíle, neustále překonáváme sami sebe a přicházíme tak přirozeně s „novými kousky“.