Marie Vodičková: „Jak peníze přispěly ke vzniku a rozkladu Fondu ohrožených dětí“

Marie Vodičková založila dětská centra Klokánek a Fond ohrožených dětí, sama adoptovala a vychovala 8 dívek.  Byla jedním z prvních lidí v tehdejším Československu, kdo začal mluvit o týraných dětech. Patří i mezi řečníky sedmého ročníku konferencí Ven z krabice: Peníze a(nebo) život. Jak je těžké získat peníze pro neziskovou organizaci? A jsou peníze pro výchovu dětí tím nejdůležitějším?

1)  Jaká byla první myšlenka, když jste zaslechl téma naší konference Peníze a(nebo) život?

Popravdě mě napadlo, že na takovou konferenci nepatřím.

2)  Jste zakladatelka neziskové organizace pro týrané děti; jak obtížné je získávat finance pro to, aby byl těmto dětem zajištěn domov?

Ve veřejnosti je hodně lidí ochotných přispět na dobrou věc. Je jen problém, jak je všechny oslovit, nadchnout a přesvědčit, že nejde o podvod. Ale na sbírku Fondu ohrožených dětí alespoň jednou přispělo 230 tisíc lidí, což je myslím úžasné. Obtížnější je získávat sponzory mezi nejbohatšími lidmi a firmami a ještě horší je to s financemi od státu nebo z evropských fondů. Právě ve vztahu k neziskovým organizacím, které pomáhají dětem, je stát veliký skrblík. Výjimkou jsou organizace, které tzv. doprovázejí pěstouny, k těm je stát štědrý, ale na druhou stranu zase nestanovuje pravidla, jak tyto peníze využít. Na tuto činnost vynakládá přes půl miliardy korun, což je 2,5x víc než na činnost Klokánků a jiných center, které dětem bez domova zajišťují okamžitou péči a podporu.

3)  Za svůj život jste vychovala nebo se podílela na výchově mnoha dětí, na jaké pozici důležitosti jsou finanční prostředky ve výchově dětí.

Jak říká moudré přísloví, všeho moc škodí. Peníze jsou samozřejmě potřeba v takové míře, aby bylo možné dětem zajistit střechu nad hlavou, dostatek kvalitního jídla a další potřeby, včetně zájmových činností, dovolené apod. Nemyslím si ale, že by děti měly mít příliš velké kapesné a pocit, že si díky penězům mohou všechno dovolit. Neprospívá to ani jejich charakteru ani pocitu štěstí a spokojenosti. Víc než peníze děti potřebují čas a lásku svých rodičů. A toho se často těm, které mají vysoké kapesné, příliš nedostává. 

4)  Představila byste ve dvou větách svůj příspěvek na naší konferenci?

Ve svém příspěvku bych chtěla ukázat, jak díky penězům od veřejnosti vznikla velká a silná nezisková organizace se sítí Klokánků, azylových domů a poboček pro terénní sociální práci a jak odebrání peněz ze státních zdrojů na základě zákona a jeho pochybného výkladu i pomluv o špatném hospodaření tuto organizaci, která si dovolila postup státních orgánů kritizovat, rozložilo a téměř zničilo.

5)  A na závěr prostá otázka: Peníze, nebo život?

Je dobré mít obojí, i když peněz není potřeba mít nadbytek. Nejšťastnější jsou možná ty necivilizované resp. přírodní národy, které žádné peníze neznají. Kvůli jejich nedostatku pak nemusejí umírat hlady a kvůli jejich nadbytku se nemusejí vraždit ani závidět si a ničit vzájemné vztahy.